Multikulturní centrum Praha

28. 6. 21 Jana Jurak Zdroj: migraceonline.cz

V jakých podmínkách pracují řidiči z třetích zemí v České republice

V jakých podmínkách pracují řidiči z třetích zemí v České republice

Spravedlivé odměňování a důstojné pracovní podmínky v přeshraniční silniční dopravě a jejich vymahatelnost jsou jedním z hlavních témat diskuzí o rovných podmínkách a právech pracovníků pohybujících se po Evropě. Jaká jsou práva a povinnosti zaměstnanců pracujících na pozici řidiče kamiónu pocházejících z třetích zemí? Jsou tyto podmínky dodržovány? I tyto otázky si kladou výzkumníci projektu TransFair.

Kvůli velkému nedostatku pracovních sil pracuje v Česku mnoho příslušníků třetích zemí. Týká se to i oblasti silniční dopravy. Cílený nábor pracovníků ze třetích zemí umožňují i vládní programy. Výzkum projektu TransFair zjistil, že řidiči ze třetích zemí se mohou setkat s různými formami nedodržování předpisů ze strany zaměstnavatelů. Byli například nuceni manipulovat s tachografem za účelem zkrácení doby odpočinku, nebyli dostatečně placeni, nebo dostali jen část mzdy. Kvůli špatnému technickému stavu nákladních vozů museli řidiči pracovat v nebezpečném prostředí a nikdy jim nebylo poskytnuto odpovídající ubytování. Podpora řidičů ze třetích zemí je v Česku omezená. Nevládním organizacím chybí kapacity pro účinná a udržitelná opatření zaměřená na předcházení zneužívání. Pro odbory a inspektoráty práce až dosud zůstaly pracovní podmínky řidičů ze třetích zemí okrajovým tématem. Přinášíme vám shrnutí výzkumné zprávy projektu TransFair, kterou metodou kvalitativní analýzy rozhovorů zpracovala socioložka Olga Gheorghiev.

Příběhy cizinců

Čtyři z pěti řidičů vstoupili do České republiky v posledních čtyřech letech podobným způsobem: našli na internetu inzerát na pracovní pozici a kontaktovali personální agenturu, která jim pomohla s přípravou dokumentace. Po příjezdu do České republiky navázali řidiči přímý kontakt se společností.

Ne všichni řidiči však mají s agenturami pozitivní zkušenost. Mnohem horší zkušenost s agenturami a headhuntery měli zejména řidiči najatí na Ukrajině. Krátkodobá víza jim nebyla prodloužena a byli nuceni vrátit se domů, zatímco zaměstnavatel jim stále dlužil peníze. Někteří řidiči museli platit náborářům za pomoc, kterou obdrželi s dokumentací, i když to české právo výslovně zakazuje. Legálně mohou za tyto služby platit pouze zaměstnavatelé. Dotazovaní řidiči často uváděli, že jim nebyla poskytnuta verze pracovní smlouvy v jazyce, kterému by rozuměli (ukrajinština, ruština) i přesto, že podle zákona je zaměstnavatel povinen zajistit verzi v rodném jazyce zaměstnance. Zaměstnanci jsou tak nuceni hledat někoho, kdo by jim podmínky smlouvy (často již ovšem podepsané) přeložil do jazyka, kterému rozumějí.

Jeden z dotazovaných řidičů pracující pro nejmenovanou společnost v rozhovoru uvedl, že hlavním principem při výkonu jeho profese bylo: „Náklaďák musí být stále v pohybu“. Všichni řidiči, kteří pracovali pro danou společnost, stejně jako dispečer odkazovali na „nehumánní“ pracovní tempo, které řidiči zažívali. Jak říká další řidič této společnosti: „Neměl jsem čas jít na záchod nebo si koupit jídlo, bylo to absolutně nepřijatelné“. Dispečer měl monitorovat každou chvíli, kdy řidič zastaví, i kdyby si chtěl zakouřit nebo si odskočit. Řidiči pracující pro tuto firmu byli pod neustálým tlakem, aby dodávali „více“ a „rychleji“.

Když po několika týdnech nepřetržité práce řidič vznesl otázku dnů volna, bylo mu řečeno: „Jaké dny volna? Pracujte tři měsíce po Evropě, pak si promluvíme o vašich dnech volna!”

Podle dispečera se řidiči vraceli do této firmy se sídlem v České republice co nejméně. Nakonec bylo dohodnuto, že tak učiní jednou za měsíc, aby přinesli potřebnou dokumentaci týkající se nakládky / vykládky, například potvrzení o vyložení / naložení.

Žádný z dotazovaných řidičů nikdy při práci v zahraničí nespal v hotelu placeném společností, ani nikdy o takových případech neslyšel. Všichni používali během cest jako místo ke spaní kabinu vozu. Všichni dotazovaní řidiči zažili situace, kdy byli požádáni o manipulaci s tachografem. Někteří z nich používali dvě karty řidiče, které jim umožňovaly více pracovat a obcházet dobu odpočinku. Jeden z řidičů vypověděl:

„Byl jsem nucen použít kartu nového nezkušeného řidiče a pak vyměnit karty v tachografu. Řekl jsem jim, že to nemohu udělat, protože jsem již dokončil svou práci. Nemohu pokračovat v práci, zatímco moje karta není v tachografu. Vedení řeklo, nebojte se, nebudete zastaveni [policií]. Byl jsem do takových věcí neustále tlačen, takže jsem nakonec z firmy odešel“

Tento řidič byl konfrontován s podobnými situacemi v jiných společnostech. Používání dvou karet pro tachograf je běžnou praxí, která se neomezuje pouze na jeho krajany, ale zahrnuje všechny řidiče českých firem, „zejména ve Skandinávii, kde kontroly nejsou tak systematické jako v jiných evropských zemích“. Řidiči byli navíc požádáni, aby si zkrátili týdenní odpočinek i přes nebezpečí nadměrné únavy a riziko, že jim v případě kontroly bude hrozit pokuta. Jeden z řidičů uvedl: „Pro úřady je jednodušší vypsat pokutu řidiči, než se pokusit vypátrat společnost.“

Čeští řidiči jsou také často konfrontováni s podobnou situací, kdy nejsou respektována jejich pracovní práva. Řidiči ze třetích zemí jsou však v mnohem zranitelnější pozici. Je jim totiž neustále vyhrožováno, že budou posláni zpět do země původu a že jim nebude zaplaceno. Například v situacích, kdy náklad doručí po stanoveném termínu, je po nich požadováno zaplacení pokuty z vlastního výdělku. Jeden z řidičů poznamenal:

„Češi mají stále jazykovou výhodu a jistotu legálního života tady. Mají silnější pozici při vyjednávání se zaměstnavatelem, protože mohou vždy odejít a jít pracovat jinam. Situace cizinců je velmi odlišná, zaměstnavatel je může nutit do všech možných obtížných situací.“

Státní příslušníci třetích zemí se pro odvětví mezinárodní silniční dopravy stávají čím dál významnější. Politiky, které podporují jejich zaměstnanost, se ale zaměřují především na uspokojení potřeb zaměstnavatelů, vyjádřených v požadavcích na jednodušší a rychlejší administrativní postupy v procesu přivádění potenciálních řidičů do České republiky. Zaměstnavatelé mají v zásadě dvě možnosti, jak získat řidiče: buď najdou potenciální řidiče přes zprostředkovatele ve třetích zemích a přijmou řidiče prostřednictvím vládních programů, což je nejrychlejší způsob, nebo se rozhodnou neregistrovat se v oficiálních náborových programech a ponechají na zprostředkovatelích, aby připravili víza a další úřední dokumentaci související s příchodem pracovníka. Podle článku 262/2006 zákoníku práce má agentura nárok pouze na odměnu za zprostředkování zaměstnání placenou zaměstnavatelem.

Některé nevládní organizace a jiné organizace třetích stran usilují o zvýšení informovanosti migrujících pracovníků o jejich právech. Chtějí jim pomoci překonat jazykové nebo administrativní překážky, avšak omezená akceschopnost nevládních organizací neumožňuje účinná a udržitelná opatření k předcházení zneužívání. Situaci by ovšem mohly změnit odbory a inspektoráty práce. Otázka pracovních podmínek ekonomických migrantů však představuje okrajový předmět jejich činnosti.

O co se snaží projekt TransFair?

Náročné pracovní podmínky, komplexní sektorální regulace a doposud nevyřešená otázka uplatňování předpisů o vysílání na přeshraniční silniční dopravu v rámci Evropy staví v otázce kontroly dodržování předpisů před složitou výzvu nejen inspektoráty práce, ale i další sociální aktéry. Je to v zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže i spravedlivých pracovních podmínek v silniční nákladní přepravě. Projekt TransFair k tomuto tématu přistupuje napříč sektory, je zaměřen na výzkum, spolupráci klíčových aktérů, především dopravních odborů a inspektorátů práce. Navíc přispívá k probíhajícímu legislativnímu procesu implementace takzvaného evropského „balíčku mobility“, stejně jako k debatám o vytvoření evropského pracovního úřadu a rozsahu jeho působení v dopravním odvětví. Projekt realizuje tři základní skupiny aktivit:

  • kvantitativní a kvalitativní výzkum v oblastech způsobu zaměstnávání a struktury firem v evropské silniční dopravě,
  • společné mezinárodní akce odborových hnutí, jejichž cílem bude prohloubení vzájemné spolupráce a poskytování informací řidičům mezinárodní dopravy přístupnou a srozumitelnou formou,
  • výměna informací a dobré praxe mezi inspektoráty práce a dalšími příslušnými orgány v silniční dopravě, včetně systematické a aktuální diskuze o relevantních sociálních a s dopravním odvětvím souvisejících specifikách přijímaných nařízení.

Zdroje informací:

Jana Jurak

je studentkou 3. ročníku oboru Provoz diplomatických služeb na Střední odborné škole pro administrativu Evropské unie. Zajímá se o problematiku lidských práv, světovou ekonomiku, právo, diplomacii a vnitrostátní politiku.


Webové projekty Multikulturního centra Praha

Migraceonline
Praha sdílená a rozdělená
Nostrifikace
HelpDesk
Společně proti rasismu
..
© 2016 - Multikulturní centrum Praha; Webdesign & publikační­ systém Toolkit - Econnect